Američtí univerzitní vědci navrhují, aby planetární kosmické mise byly "vícevrstvé", tedy aby průzkum probíhal současně z oběžné dráhy, v atmosféře i na povrchu.
Podle této představy nejprve orbiter těleso globálně prozkoumá, do vybraných oblastí pak vyšle atmosférické sondy (balóny nebo letouny) a řídí i následné vysazení povrchových přístrojů a roverů do nejzajímavějších míst.
Data z povrchu i z atmosféry mohou být odeslána zpět na orbiter, který pak může řídit další vývoj mise.
Tímto postupem je možno snáze a rychleji zmapovat kosmické těleso v různých úrovních detailu, dobře zachytit kontext a souvislosti všech informací, přizpůsobit výzkum zjištěným skutečnostem, a tak zajistit maximální vědecký přínos mise.