KosmoWatch

V neděli 25. února 2007, v 03:15 SEČ, prolétla evropská kosmická sonda ROSETTA ve výšce 240 km nad povrchem planety Mars rychlostí 36 200 km/h. Astronomové si nemohli nechat ujít takovou příležitost ke krátkodobému výzkumu rudé planety, ale především k prověření vědeckého vybavení jak na samotné sondě, tak na přistávacím modulu Philae, který je součástí projektu.

Kosmická sonda ROSETTA byla vypuštěna 2. 3. 2004 a jejím hlavním cílem je dlouhodobý průzkum komety 67P/Chyuryumov-Gerasimenko. Počítá se rovněž s přistáním průzkumného modulu na povrchu jádra komety. Ale tento cíl je ještě daleko. ROSETTA bude navedena na oběžnou dráhu kolem komety v srpnu 2014, v listopadu téhož roku by měl modul Philae na kometě přistát.

V březnu 2005 sonda prolétla kolem Země. Tento gravitační manévr ji navedl do blízkosti planety Mars. V důsledku průletu kolem Marsu došlo k další změně dráhy sondy, která ji opět přivede do blízkosti Země. Po průletech kolem naší planety 13. listopadu 2007 a v listopadu 2009 sonda již definitivně zamíří ke svému cíli. Při průletu kolem Marsu došlo ke snížení rychlosti sondy o 4887 km/h vzhledem ke Slunci, což způsobilo takovou změnu dráhy sondy, že plánovaně zamířila do blízkosti Země.

Ještě před nejtěsnějším průletem sondy kolem Marsu byla zapojena většina vědeckých přístrojů, které pořídily několik mimořádně zajímavých fotografií a dalších údajů, které částečně přispějí k výzkumu Marsu, ale především byla potvrzena jejich bezchybná funkce. A to je dobrá zpráva, byť do příletu ke kometě zbývá ještě více než 7 roků.

Zajímavá fotografie v úvodu článku byla pořízena pomocí aparatury CIVA (Comet Nucleus Infrared and Visible Analyser – kamera pro pořizování snímků ve viditelném světle a v oblasti infračerveného záření) na modulu Philae. Snímek byl pořízen 4 minuty před největším přiblížením sondy k povrchu Marsu, ze vzdálenosti necelých 1000 km. V pěkném detailu je vidět kromě povrchu Marsu také část tělesa sondy a jeden panel slunečních baterií. Sonda právě přelétává nad terénem v blízkosti oblasti Syrtis.

Další fotografie Marsu, pořízené sondou ROSETTA, si můžete prohlédnout například na adrese
http://www.esa.int/esaCP/SEMUDT70LYE_index_0.html .

(převzato z www.astro.cz - autor F.Martinek)

Několik malých sond ve tvaru koule přistane na povrchu planetky. Některé ze sond po dokončení svých měření explodují, zatímco zbývající budou registrovat vzniklé vibrace, a tak zkoumat vnitřní strukturu planetky.

Tento koncept představil Dennis Ebbets (Ball Aerospace in Boulder, Colorado, USA) dne 7.1.2007 v Seattlu na konferenci Americké astronomické společnosti.

Až 6 malých sond velikosti basketbalového míče o hmotnosti 12 kg může být "naloženo" na palubu jedné kosmické sondy, která pak může být vypuštěna relativně levnou raketou a dopravena do blízkosti zvolené planetky. Hlavní sonda bude pokračovat v letu ve formaci s planetkou ve vzdálenosti několika desítek km, přičemž malé průzkumné sondy budou směrem k planetce vymrštěny pomocí pružiny. Jakmile dopadnou na povrch planetky, ochranné kulové pouzdro na každé z nich se rozevře, což sondě umožní zaujmout stabilní polohu a provádět průzkum povrchu v blízkém okolí.

Přístrojové vybavení o hmotnosti několika kg může být variabilní pro konkrétní požadovaný výzkum. Může se jednat o miniaturní kamery, pracující v různých spektrálních oborech, detektory zrychlení, rentgenové spektrometry, zařízení k odběru a analýze vzorků materiálu, a také pyropatrony pro řízenou mikroseismologii.

A konečně některé sondy mohou odpálit nálož na své palubě, čímž se jedna po druhé obětují v zájmu vědy. Sondy, které nebudou vybaveny náložemi, budou registrovat seismické vlny, vyvolané explozí, zatímco hlavní sonda na oběžné dráze bude registrovat vznik kráteru pod explodující průzkumnou sondou. Tyto zjištěné informace prozradí vědcům spoustu nových údajů o pevnosti a vnitřní struktuře planetek.

Jestliže bude zabezpečeno financování projektu, potom může být vyrobeno velké množství takovýchto průzkumných sond během dvou až tří let.

Koncem roku 2006 byl do palubních počítačů roverů Spirit a Opportunity na Marsu nahrán nový software, který dal roverům čtyři nové schopnosti:

• rozpoznávání vybraných tvarů na pořízených fotografiích
  - to umožňuje snížit množství přenášených dat k Zemi tím, že se posílají jen ty části fotografií, obsahující zvolené tvary, např. prachové víry nebo oblaka
• sledování vybraného cíle
  - rover je schopen určit polohu vybraného cíle i po jízdě terénem
• samostatnost při výpočtech polohy
  - umožňuje určit polohu po jízdě tak přesně, aby rover dosáhl na cíl svými přístroji i bez kontroly řídicím střediskem
• samostatnost při navigaci
  - bezpečnější překonávání překážek při jízdě a lepší virtuální mapy okolí roveru

Lander Phoenix má odstartovat v srpnu 2007 a v květnu 2008 má přistát na Marsu poblíž okraje jeho severní polární čepičky.

Bude to první expedice do polární oblasti Marsu. Phoenix je nepohyblivý lander, ale pomocí dlouhé a silné mechanické paže může prozkoumat své okolí včetně podpovrchových vrstev.

Phoenix má přistát podobně, jako v roce 1975 sondy Viking, tedy po zbrzdění tepelným štítem a padákem má nakonec měkce dosednout pomocí raketových motorů (měly by fungovat cca 35 sekund).

Po přistání Phoenix rozevře solární panely a naváže spojení se Zemí prostřednictvím orbiterů Mars Reconnaissance Orbiter a Mars Odyssey. Už první den by měl lander pořídit a odeslat panoramatickou fotografii okolí.

V dalších dnech pak má Phoenix zkoumat podpovrchový vodní led, známky klimatických změn a také sezónní změny ve svém okolí.

Pokud se rover Mars Science Laboratory (MSL) dostane v roce 2010 bez poškození na povrch Marsu, bude za to NASA vděčit inspiraci z vrtulníku Sikorsky S-64 Skycrane.

Plošina Sky Crane se má totiž také určitou dobu vznášet nad povrchem Marsu (na rozdíl od vrtulníku pomocí raketových motorů) a položit na vhodné místo rover MSL, zavěšený na lanech pod plošinou. Po uvolnění MSL má nakonec Sky Crane ještě kousek poodletět a dopadnout v bezpečné vzdálenosti od roveru.

MSL bude první mise NASA, využívající tohoto způsobu přistání, ale pokud se osvědčí, počítá se s ním i pro další mise. Princip Sky Crane totiž umožňuje přistání i v poměrně náročném a neznámem terénu, který navíc nijak nepoškodí. To se může hodit při počátečních misích na povrch Měsíce, nebo pro misi s návratem vzorků z Marsu k Zemi.

Sky Crane způsob přistání byl pro MSL zvolen v roce 2003, kdy se ukázalo, že MSL je příliš těžký na přistání pomocí airbagů. Také neúspěch přistání Mars Polar Landeru v roce 1999 podpořil hledání nového řešení. Obtíže při sjíždění roverů Sojourner a MER ze svých landerů nakonec vedly k rozhodnutí, umístit rover na povrch přímo.

MSL bude nejprve klasicky brzdit pomocí tepelného štítu a padáků. Ve výši 1000 metrů nad povrchem budou zažehnuty raketové motory plošiny Sky Crane, které zajistí další řízený sestup. Ve výši 35 metrů začne Sky Crane spouštět rover MSL na lanech podobně, jak to dělá vrtulník Sikorsky S-64 se svým nákladem. Jakmile se kola roveru dotknou povrchu, lana se oddělí a Sky Crane se zbytkem paliva odletí ještě 500 až 1000 metrů daleko.

Michael Meyer, výzkumník z Mars Exploration Programu NASA, ve své řeči na oslavě 30. výročí přistání sond Viking na Marsu podal přehled aktuálních amerických misí k Marsu.

Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) je už na plánované oběžné dráze kolem Marsu a chystá se zahájit vědecká pozorování. Během dvou let primární mise bude MRO sledovat sezónní a jiné změny v přítomnosti vody na Marsu, bude studovat strukturu atmosféry, rozložení minerálů a měřit gravitační pole planety. Vysokorozlišující kamera bude mapovat morfologii povrchu Marsu pro geologické účely, ale také kvůli snímkování přistávacích míst pro Phoenix a Mars Science Laboratory (MSL).

Sonda Phoenix bude vypuštěna v roce 2007 a přistane v polární oblasti Marsu. Phoenix neobsahuje rover, takže bude provádět výzkum z nepohyblivého landeru. Bude sledovat polární dynamiku nejen v rámci sezónních změn, ale i v delším období (rozborem podpovrchových vrstev). Ve výbavě bude mít meteorologickou stanici, lopatku k odběru vzorků, vrtací zařízení a kameru.

Další misí bude Mars Science Laboratory (MSL) v roce 2009. Bude to první pohyblivá analytická laboratoř na Marsu. Stále ještě prý není rozhodnuto zda bude mít radioizotopový zdroj energie, ale v každém případě bude dvakrát větší a čtyřikrát těžší než současné rovery MER. Také životnost by měla být mnohem delší než u MERů a vzhledem k životnosti MERů se Meyer domnívá, že laboratoř MSL by mohla být funkční ještě v době přistání prvních lidí na Marsu.

MSL bude obsahovat 75 kilogramů vědeckých přístrojů (MERy jich mají 5,5 kg). Kamera Mastcam bude mít i zoom a možnost natáčení videa, takže snad bude možno zachytit např. prachové víry v pohybu. Chemcam bude schopen pomocí svého laseru vytvořit plazmovou tečku na kamenech ve vzdálenosti až 9 m a pomocí spektrometru udělat chemický rozbor plazmatu a tedy i příslušného kamene. Kromě toho budou na MSL i kontaktní přístroje jako na roverech MER. Např. rentgenový spektrometr nebo mikroskopická kamera s vlastním osvětlením. Dalšími přístroji budou přistávací kamera MARDI, meteorologická stanice REMS, neutronový difraktometr DAN na zjišťování obsahu vodíku v půdě a nakonec i sada senzorů na měření radiace.

Hlavním zařízením MSL bude analytická laboratoř s několika přístroji. Chemin je určen pro mineralogii. SAM je plynový chromatograf kombinovaný s laserem pro měření složení atmosféry a je schopen měřit např. obsah metanu a organických latek.

Mise MRO, Phoenix a MSL jsou velkým příslibem pro průzkum Marsu. Držme jim palce.

Noel Hinners, který se účastnil programu sond Viking, se domnívá, že hlavním cílem nejbližšího planetárního průzkumu by měla být doprava vzozků z Marsu k Zemi. Tzv. Mars Sample Return mise (MSR).

Při MSR misi by měl rover na Marsu nasbírat vzorky kamenů, půdy a atmosféry a vzorky pak raketovým nosičem dopravit na Zemi k detailní analýze.

Na Zemi už sice byly nalezeny meteority z Marsu, které vědci mohou studovat, ale tyto "vzorky z Marsu" byly během své cesty značně přetvořeny. Proto je třeba vzorky z Marsu dopravit šetrnějším způsobem.

Laboratoře na Zemi mohou vzorky prozkoumat mnohem lépe a důkladněji, než to lze provést přímo na Marsu.

Přestože díky minulým úspěšným sondám k Marsu už máme k ověřenu řadu technologií, potřebných pro MSR mise, návrat vzorků z Marsu rozhodně nebude snadný ani levný. Vývoj a příprava si vyžádá ještě dost času.

Z vědeckého pohledu je výhodné, aby vzorky z Marsu byly co nejrozmanitější a pocházely z co největší oblasti. Proto Hinners doporučuje, aby připravované rovery (jako např. Mars Science Laboratory) už během své mise zahájily shromažďování vzorků, které by později mohly být dopraveny k Zemi při MSR misi.

Inženýři a vědci MIT představili svou vizi pro budoucí výzkum Marsu: velké množství sond, každá o velikosti basebalového míče, které by byly rozmístěny po celém povrchu planety.

Každá sonda by vážila okolo 100 gramů (4 unce) a měla by svůj vlastní malý palivový článek. "Mohla by hopsat daleko, dlouhou dobu, jen za použití několika gramů paliva," řekl Steven Dubowsky, profesor MIT (Massachusetts Institute of Technology, Cambridge) a vedoucí projektu.

Umělé "svaly" uvnitř sondy jí umožní poskočit průměrně 6krát za hodinu, maximální rychlostí 60 poskoků za hodinu. Zařízení urazí dráhu asi 1,5 m za poskok; mohou se také odrážet nebo válet. Podle Dubowskyho do 30 dnů mohou sondy pokrýt území o rozloze kolem 130 km².

Každá sonda ponese různé typy čidel, včetně kamer a vnějších senzorů. Sondy jsou zhotovené z odolného a lehkého plastu, který bude odolný vůči extrémně nízkým teplotám na Marsu. Palivové články budou poskytovat dostatečné teplo, aby udržely elektroniku a senzory funkční.

"Jednou z hlavních výhod maličkých sond je, že při ztrátě několika ze stovek nebo tisíce sond, vyslaných do zrádné oblasti, by nebyla ohrožená celá mise," řekl Dubowsky. A ještě dodal: "Jistě jste ochotni obětovat některé z těchto 1 000 koulí, abyste získali informace z nepřístupných oblastí."

Lokální počítačovou sítí (LAN - Local Area Network) by minisondy byly stále ve styku s blízkou sondou, která by veškerá informace přenášela zpět na Zem.

Jako součást dlouhodobého programu Aurora, vyvíjí ESA svůj vlastní rover ExoMars pro hledání života na Marsu (plánovaný start kolem roku 2011). Tato mise vyžaduje použití řady nových technologií.

ExoMars bude pro napájení využívat solární panely a ponese až 12 kg vědeckého vybavení, včetně unikátního lehkého vrtacího systému, vzorkovacího zařízení a sady přístrojů pro rozbor vzorků i okolního prostředí.

Rover se bude sám navigovat pomocí kamer a palubního programového vybavení. Autonomní systém by měl být schopen sám dojet k cílům vzdáleným až 2000 m (od místa, kde byl přijat povel k cílené jízdě).

Rusko plánuje vyslat v roce 2009 sondu k Fobosu (což je jeden ze dvou měsíců Marsu), odebrat z něj vzorky povrchu a dopravit je na Zemi k laboratornímu prozkoumání. Celý let má trvat tři roky.

Viz. také:
- ESA Permanent Mission in Russia - Phobos-Grunt
- http://www.federalspace.ru/Doc1Show.asp?DocID=16

V Rusku byly zahájeny přípravy sondy "Luna-Glob" která by měla letět v roce 2012 k Měsíci a na Měsíc.

Podle současného plánu by mise měla obsahovat orbiter nesoucí celkem 13 sond na povrch Měsíce.

Z toho 10 má být tzv. vysokorychlostních penetrátorů HSP které dopadnou na Měsíc bez brzdění, zaboří se až několik metrů a na povrchu zanechají komunikační antény. Penetrátory mají obsahovat jednoduché seismometry.

Další dva penetrátory (PL) už mají být brzděné a směrované do oblastí přistání Apolla 11 a Apolla 12. Dopadová rychlost má být kolem 100 m/s, a proto tyto penetrátory mohou nést přesnější seismometry. Smyslem penetrátorů se seismometry je porovnat současná měření s výsledky z misí Apollo a také mezi sebou navzájem. Penetrátory by měly vytvořit měřicí síť, která může přesněji změřit jádro Měsíce a pomoci tak určit původ Měsíce.

Další součástí systému "Luna-Glob" je lander, který má měkce přistát v kráteru na jižním pólu Měsíce a hledat zde vodní led. K tomu by měl být vybaven hmotovým a neutronovým spektrometrem a pro doplnění penetrátorů také dalším seismometrem.

Měření povrchových sond bude k Zemi předávat orbiter, ze kterého by měly být všechny sondy vypuštěny.

Celá mise by vhodně doplnila měření ze sond, vyslaných k Měsíci jinými zeměmi, a Rusko by se tak zapojilo do obnoveného výzkumu Měsíce.

Odborníci v NASA začali používat nový soubor programů nazvaný Low-Thrust Trajectory Tools (LTTT).

Pro delší lety k planetám je výhodné používat pohony s vysokým specifickým impulsem, které ale obvykle mají nízký tah (např. iontové motory nebo sluneční plachetnice). Trajektorie sond s takovým pohonem jsou velmi komplikované a nový software umožní je lépe analyzovat a optimalizovat.

Části softwaru by měly být dostupné i na webu In Space Propulsion .

Konsorcium MarsDrive v březnu 2006 vyhlásilo soutěž na návrh způsobu návratu vzorků z Marsu k Zemi a na výrobu pohonných látek přímo na Marsu (Mars Sample Return and In-situ Propellant Production Design Competition).

Cílem soutěže je najít nejnadějnější koncept mise a zvýšit zájem veřejnosti o iniciativy kosmického výzkumu.

Návrhy musí obsahovat detailní popis mise od startu ze Země, přes operace na povrchu Marsu až po návrat na Zemi. Cena navržené mise nesmí přesáhnout 800 mil. USD.

Obsah návrhu má být zaslán vyhlašovatelům v létě 2006, úplný popis pak na podzim 2006. Vítěz bude vyhlášen začátkem roku 2007 a odměnou mu bude 500 USD a plně hrazená účast na konferenci International Space Development Conference 2007.

Satelitní technologie dospěla do bodu, kdy i malé družice mohou mít stabilitu a přesnost zaměření dostatečnou pro astronomické přístroje.

Na setkání Royal Astronomical Society začátkem dubna 2006 řekl Stuart Eves ze Surrey Satellite Technology Ltd. (SSTL), že tak, jako osobní počítače znamenaly převrat v informatice, mohou malé družice brzy sehrát podobnou roli i v astronomii. Řadu astronomických experimentů lze uskutečnit pomocí malých družic a sond, které lze vyvinout a postavit relativně rychle a levně. SSTL už např. pro ESA zpracovala studie využití malých sond pro návrat vzorků z povrchu Marsu, nebo pro přistání na Venuši.

Ze čtyř finálových návrhů pro průzkum Měsíce vybrala NASA pro realizaci misi LCROSS (Lunar CRater Observation and Sensing Satellite).

Mise LCROSS má zjistit, zda se na jižním pólu Měsíce nachází vodní led. Pro misi bude použit i horní urychlovací stupeň EDUS (Earth Departure Upper Stage), který k Měsíci vyšle i svůj hlavní náklad, sondu LRO.

Po navedení sondy LRO na dráhu k Měsíci se urychlovací stupeň oddělí a společně s mateřskou sondou Shepherding Spacecraft (S-S/C) zamíří k jižnímů pólu. K oddělení urychlovacího stupně a sondy Shepherding Spacecraft dojde až v pozdější fázi letu.

Jako první dopadne na Měsíc dvoutunový urychlovací stupeň a to do kráteru Shackleton. Náraz by měl nad povrch Měsíce (až do vzdálenosti 70 kilometrů) vymrštit přibližně 1000 tun materiálu. Sonda Shepherding Spacecraft o hmotnosti 880 kg (700 kg ?) bude při průletu tímto oblakem zkoumat vyvržený materiál a hledat v něm stopy vody. Sama pak narazí do Měsíce, pouhých 15 minut po dopadu urychlovacího stupně.

Obě kolize budou rovněž sledovány pozemními teleskopy.

Vědci předkládají návrhy na znovu využití dvojice kosmických sond, které nedávno úspěšně splnily své úkoly. Pokud budou schváleny, sondy Deep Impact a Stardust navštíví další komety. Cílem Stardustu by se přitom mohla stát kometa Tempel, kterou loni „bombardovala“ druhá ze sond.

Vzhledem k nevytíženosti nosné rakety (Delta 4 nebo Atlas 5), která má koncem roku 2008 vynést do kosmu sondu Lunar Reconnaissance Orbiter, se NASA rozhodla při tomto letu vyslat k Měsíci ještě jednu sondu.

Každá ze zmiňovaných raket má totiž nosnost o 1000 kilogramů větší, než je potřeba pro LRO. NASA proto koncem ledna letošního roku požádala 10 svých regionálních středisek, aby zaslaly návrhy na levnou lunární misi, která by realizovala výzkum v souladu s vizí pilotovaného návratu na Měsíc.

NASA poté obdržela 19 návrhů a koncem února z nich vybrala čtyři finalisty - Lunar Crater Observation and Sensing Satellite, Lunar Explorer for Elements and Hazards, Lunar Explorer a Lunar Impactor. Tři z nich jsou částečně nebo zcela zaměřeny na hledání vody.

Vítěz má být vybrán v první polovině dubna. Rozpočet mise je plánován na 50 milionů USD, maximální horní hodnota je stanovena na 80 milionů USD.

ESA vyzvala aerokosmické studenty k zaslání nápadů na létající prostředky použitelné pro průzkum Marsu. Zúčastnit se mohou jen evropští studenti, kteří už dokončili alespoň dva roky studia. Autoři 25 nejlepších prací budou pozváni k účasti na Euroavia Design Workshop v červenci 2006.

Třítýdenní workshop ESA je součástí programu Aurora. Na workshopu budou studenti, za asistence specialistů z průmyslu a institucí, vytvářet předběžný společný návrh létajícího průzkumného prostředku pro Mars.

21. února 2006 se ve středisku ESTEC (Noordwijk, Holandsko) sejdou odborníci na kosmický výzkum k diskuzi o nekonvenčních možnostech řešení kosmických systémů.

Workshop bude zaměřen na technologie dostupné během 20-30 let. Předpokládá se, že budou diskutovány takové možnosti jako dlouhé tethery pro pokročilé pohonné systémy, "roje" malých vzájemně spolupracujících jednoduchých družic plnících společně složité úkoly, množství družic letících ve formaci a vytvářejících velké struktury jako např. teleskopy, nebo koordinovaný průzkum mnoha asteroidů řadou identických sond.

Evropská kosmická agentura (ESA) a Australská národní univerzita (ANU) pracují na nové verzi iontového motoru se zvýšeným specifickým impulsem.

Experimentální Dual-Stage 4-Grid (DS4G) iontový motor potlačuje problémy s degradací urychlovací mřížky, ke které dochází při zvyšování pracovního napětí nad 5 kV ve snaze o maximální urychlení iontů v motoru.

DS4G motor to řeší dvojstupňovým uspořádáním kde ionty vystupující z prvního stupně jsou dále urychleny ve druhém stupni (dodatečný pár mřížek s větším rozestupem). Toto uspořádání dovoluje využít celkový napěťový spád až 30 kV bez poškozování mřížek a specifický impuls (Isp) přitom přesahuje 200000 Ns/kg.

Takto vysoký specifický impuls, ve spojení s velmi výkonným elektrickým zdrojem, by mohl usnadnit a urychlit cesty ve Sluneční soustavě pro kosmické sondy a snad i pro pilotované lodi.

První soutěž Planetary Unmanned Aerial Vehicle Challenge v hodnotě 250000 USD se týká planetárního průzkumu z létajících zařízení. Přihlášené týmy musí postavit a předvést samostatně fungující létající prostředek, který dokáže proletět předem stanovenou trasu jen za pomoci vlastního vizuálního navigačního systému (GPS není povolen). Dodatečné podmínky požadují vysunutí a opětovné stažení sondy zaměřené na určené pozemní cíle. Výsledky soutěže by mohly být využitelné při průzkumu Marsu, Titanu a dalších kosmických těles s atmosférou.

Druhá soutěž Telerobotic Construction Challenge, také v hodnotě 250000 USD, hledá technologie, které umožní robotům provádět složité úkoly s minimálními lidskými zásahy. Soutěž se odehraje v aréně s roztroušenými stavebními bloky. Úkolem bude postavit definovanou strukturu pomocí dálkově ovládaných robotů. Komunikační vybavení bude ovšem simulovat zpoždění a jiná omezení trasy Země-Měsíc, takže roboti musí být schopni práce jen s občasnými příkazy od operátorů. Výsledky soutěže mohou mít vliv na budoucí průzkum Měsíce.

Obě soutěže jsou plánovány na druhou polovinu roku 2007.

Výsledky činnosti roveru Spirit na Marsu byly veřejnosti představeny novým způsobem s využitím technologie "Virtual Presence in Space" vyvinuté v Jet Propulsion Laboratory NASA. Jde o kombinaci zpracování reálných snímků se speciálními efekty, používanými v moderních filmech.

Technologie umožňuje ukázat snímky z jiného pohledu, než byly původně pořízeny a začlenit do nich nové prvky, například počítačový model roveru. Výsledný obrázek budí dojem, jako by pozorovatel na příslušném místě skutečně byl, tedy dojem "virtuální přítomnosti". Takovéto pohledy jsou nejen velmi efektní, ale také dobře použitelné k plánování dalšího postupu mise.

Kredit: NASA JPL

Američtí univerzitní vědci navrhují, aby planetární kosmické mise byly "vícevrstvé", tedy aby průzkum probíhal současně z oběžné dráhy, v atmosféře i na povrchu.

Podle této představy nejprve orbiter těleso globálně prozkoumá, do vybraných oblastí pak vyšle atmosférické sondy (balóny nebo letouny) a řídí i následné vysazení povrchových přístrojů a roverů do nejzajímavějších míst.

Data z povrchu i z atmosféry mohou být odeslána zpět na orbiter, který pak může řídit další vývoj mise.

Tímto postupem je možno snáze a rychleji zmapovat kosmické těleso v různých úrovních detailu, dobře zachytit kontext a souvislosti všech informací, přizpůsobit výzkum zjištěným skutečnostem, a tak zajistit maximální vědecký přínos mise.

Ve středu 28.září byla slavnostně otevřena nová sledovací stanice ESA ve španěLském Cebrerosu (cca 50 km západně od Madridu). Přípravné aktivity na stavbu začaly v únoru 2003, na jaře následujícího roku byla stavba zahájena.

Anténa DSA 2 (Deep Space Antenna) o průměru 35 metrů bude součástí pozemní sledovací sítě ESTRACK. První anténou tohoto typu je DSA 1 v New Norcia v Austrálii, která byla uvedena do provozu v roce 2002. Obě antény DSA jsou určeny hlavně pro komunikaci se vzdálenými planetárními sondami. První sledovanou sondou bude Venus Express, jejíž start je plánován na 26.října 2005. Zkušební příjem signálu ze sond SMART-1 a Rosetta proběhl úspěšně již na počátku letošního června.

Sledovací síť ESTRACK i s Cebrerosem zahrnuje osm stanic v Evropě, Africe, Jižní Americe a Austrálii. Do konce roku 2009 by měla být síť rozšířena o třetí stanici DSA, umístěnou na americkém kontinentu (120° zeměpisné délky od současných stanic). V případě potřeby jsou dostupné i další stanice v Keni, Chile a Norsku.

http://www.esa.int/esaCP/SEMJDD2DU8E_index_0.html

Na základě doporučení odborníků na asteroidy vybrala ESA dva cíle pro její misi Don Quijote na odklonění blízkozemním objektů NEO (Near-Earth object).

ESA vybrala asteroidy 2002 AT4 a 1989 ML, protože představují nejlepší kompromis mezi mnoha (někdy protichůdnými) výběrovými kritérii. Rozhodnutí, který z těchto dvou bude vybrán, padne v roce 2007.

Současný scénář předpokládá vypuštění dvou sond na oddělené meziplanetární dráhy. První z nich (Sancho) dorazí k cílovému asteroidu a bude jej zkoumat z jeho oběžné dráhy. Na povrch také vysadí několik penetrátorů pro sledování seizmické aktivity. Za několik měsíců pak do tohoto asteroidu narazí druhá sonda (Hidalgo). Náraz a následné možné změny oběžné dráhy asteroidu bude průběžně zkoumat sonda Sancho.

Mise je nyní ve fázi návrhu vhodné konstrukce, na začátku příštího roku začnou dva týmy pracovat na svých návrzích a v roce 2007 bude vybrán vítězný design. Datum startu mise není dosud určeno.

Evropská kosmická agentura ESA prodloužila pokračování mise Mars Express o 23 měsíců. Sonda by měla pracovat na oběžné dráze Marsu minimálně do listopadu roku 2007.

Radar MARSIS proto zahájí v prosinci letošního roku opakované měření na noční straně Marsu (hledání podpovrchových zásob zmrzlé nebo tekuté vody), kamera HIRISE bude moci pokračovat v pořizování snímků povrchu Marsu ve vysokém rozlišení (do této doby bylo vyfoceno pouze 19 % povrchu) a dalších 3D snímků. Sonda rovněž bude pokračovat ve zkoumání sezónních změn atmosféry a proměnných úkazů (námrazy, mlhy a led) a také vyfotí již jednou navštívená místa, zda u nich nedošlo ke změnám. Tyto změny se podařilo zachytit americké sondě Mars Global Surveyor, která u Marsu pracuje již osm let.

http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=18121

Japonská sonda Hayabusa, už s vypnutým iontovým pohonem a řízená běžnými raketovými motorky, zaujala 12.9.2005 výchozí pozici u asteroidu Itokawa (let ve formaci ve vzdálenosti asi 20 km). V této poloze zůstane několik týdnů a bude planetku zkoumat. Pak se pokusí spustit až těsně k povrchu, vysadit malý modul Minerva a odebrat vzorky materiálu asteroidu. Se vzorky o hmotnosti cca 1 gram by sonda nakonec měla odletět zpět k Zemi a její návratové pouzdro v červnu 2007 přistát v Austrálii.

http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?sekce=hotnews
http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=83